Blogové články na téma

Mluvíme pořád. Ale slyšíme se vůbec? Co když je jazyk ten největší trik, jaký kdy lidská mysl vymyslela? Co když slova víc oddělují, než spojují – a skutečné porozumění přichází až za hranicí hluku? V tomhle zamyšlení se ponoříme do světa ticha, intuice, zvířat a zapomenutých symbolů. A kdo ví – třeba se ti otevře cesta k úplně jinému způsobu komunikace.

Voda není jen tekutina – je to vědomá bytost, která slyší, reaguje a pamatuje. V tomto článku se podíváme na vodu jako na živou sílu, skrze výzkumy Vedy Austin, vhledy Diany Siswartonové, přírodní moudrost Viktora Schaubergera i poselství indiánů Kogi. Protože voda opravdu mluví – a my jsme to jen zapomněli slyšet.

Slovo „vysoké vibrace“ se stalo symbolem duchovní čistoty. Ale co když je za ním víc tlaku než svobody? V tomto zamyšlení se ponoříme do přírody, kde žádné vibrace nesoutěží, a kde vše – světlo i tma, klid i chaos – tvoří živý celek. Možná nemusíme vibrovat vysoko, třeba jen stačí vibrovat v souladu se sebou. Pravdivě. Divoce. A celistvě.

Co se stane, když spojíme moudrost Human Designu a citlivost zvířat? Vznikne nádherný prostor, kde se přestáváme snažit „dělat věci správně“ a začínáme žít pravdivě. V tomto článku ti ukážu, jak ti znalost vlastního typu a autority může pomoci lépe navazovat kontakt se zvířaty – a zároveň se navracet sám/sama k sobě.

Truchlení je hluboký a posvátný proces, který si zaslouží svůj čas, prostor i ticho. V tomto článku se ponoříme do smyslu bolesti, do důvodu, proč ji nemůžeme obejít ani potlačit, a proč je klíčem k vnitřní proměně. Truchlit neznamená být slabý – znamená být skutečný. Pro všechny, kdo ztratili zvíře, člověka nebo část sebe a hledají cestu, jak bolest nejen přežít, ale projít jí s otevřeným srdcem.

Běhala jsme za snem, který nebyl můj. Město mě naučilo spěchat, dokazovat, mlčet uvnitř. Až jednou přišlo ticho – a v něm pravda, kterou už nešlo neslyšet. Tahle úvaha je pozvánkou zpomalit. Zastavit se uprostřed cesty. A možná zjistit, že to co hledáme máme celou dobu na dosah ruky.

Možná si myslíme, že to, jak vychováváme svého psa, je čistě naše věc. Ale co když nám do toho mluví celý systém? Kapitalismus, patriarchát, kolonialismus – velká slova, která znějí jako by patřila do dějepisu. A přitom tichounce ovlivňují, jak přemýšlíme o poslušnosti, kontrole, odměňování a dokonce i tom, co znamená „být hodný pes“.

Citlivost psů roste. Věda to měří oxytocinem, my to cítíme v jejich očích. Proč ale stále používáme zastaralé metody výcviku na bytosti, které nás učí lásce? Přichází nová doba. Psi se mění. A my s nimi.