Lesní terapie: Proč pobyt v lese léčí tělo i duši

Stačí několik minut mezi stromy a něco se změní. Dech se prohloubí, myšlenky zpomalí a svět najednou působí o něco tišeji. Co se během lesní terapie odehrává v našem těle i mysli a proč nás příroda dokáže uzdravovat způsobem, který dnes už (konečně!) potvrzuje i věda?
Proč se po pobytu v lese cítíme klidnější, lehčí a více sami sebou? Lesní terapie není jen obyčejná procházka mezi stromy. Mrkněte, co říká věda o léčivé síle lesa a proč může vědomý pobyt v přírodě pomoci se stresem, vyčerpáním i hledáním vnitřního klidu.

Některá místa jako by mluvila jazykem, který úplně obejde hlavu a dorazí přímo k duši. Už se ti to taky stalo? Vejdeš do lesa s hlavou plnou povinností, nekonečných rozhovorů a myšlenek, které se navzájem přetahují o pozornost.

Pak uděláš pár kroků po měkké lesní cestě a ještě než si všimneš, už se něco změní. Dech se prohloubí. Ramena klesnou. Myšlenky, které ještě před chvílí křičely jedna přes druhou, se začnou tiše rozcházet, jako když se po dešti rozplyne mlha nad loukou.

Les v sobě zjevně ukrývá něco, co moderní věda začíná teprve pojmenovávat a co naši předkové paradoxně intuitivně věděli po celá staletí. Když mu dopřejeme čas a svou pozornost stává se místem, kde se tělo zklidňuje, mysl zpomaluje a duše si možná poprvé po dlouhé době připomene, jaké to je být opravdu doma.

Co je lesní terapie?

Většina z nás chodí do lesa, aby si odpočinula. Někdo se jde projít se psem, jiný si zaběhat, nasbírat houby nebo jen na chvíli utéct od ruchu města. A to všechno má svůj význam.

Lesní terapie ale začíná tam, kde přestává být důležité, kam dojdeme, a mnohem důležitější se stává, jakým způsobem jsme na cestě.

Přestáváme počítat to, kolik kilometrů zvládneme nebo kolik vrcholů zdoláme. Lesní terapie je vědomý pobyt v přírodě, během kterého se učíme znovu vnímat svět kolem sebe všemi smysly. Zpomalit natolik, aby nás les přestal jen obklopovat a my se stali jeho skutečnou součástí.

V Japonsku se tomuto přístupu říká Shinrin-yoku, doslova „lesní koupel“. Nevstupujeme do vody, ale do atmosféry lesa. Necháváme se obklopit vůní jehličí, zpěvem ptáků, hrou světla mezi větvemi i tichem, které dnes v běžném životě najdeme jen velmi těžko.

Nejde ani tak o to naučit se něco nového. Spíš si vzpomenout na něco, co jsme jako děti uměli úplně přirozeně. Sednout si na pařez, pozorovat mravence, dotknout se kůry stromu nebo se na chvíli zaposlouchat do větru, aniž bychom cítili potřebu někam spěchat.

A právě v těchto zdánlivě obyčejných chvílích se často začíná odehrávat to nejdůležitější.

Proč nám v lese bývá tak dobře?

Někdy stačí sotva deset minut mezi stromy a svět najednou působí o něco tišeji. To, co se před chvílí zdálo neřešitelné, už není tak naléhavé. Dech se prohloubí, tělo povolí a myšlenky přestanou bez ustání přeskakovat z jedné věci na druhou.

Les uklidňuje náš nervový systém

Každodenní život nás často drží v režimu neustálé pohotovosti. Práce, telefon, hluk, množství informací i nekonečné seznamy úkolů dávají našemu mozku jen málo příležitostí skutečně si odpočinout.

Les je jiný.

Zvuky, vůně, barvy i přirozené tvary stromů vysílají našemu tělu tichou zprávu, že jsme v bezpečí. Aktivuje se parasympatický nervový systém – část našeho organismu, která podporuje odpočinek, regeneraci a obnovu sil. Zpomaluje se tep, prohlubuje dech a postupně klesá i hladina stresového hormonu kortizolu.

I proto se po návratu z lesa často cítíme o hodně odpočatější a také mnohem víc sami sebou.

Stromy léčí víc, než se na první pohled zdá

Les na nás nepůsobí jen svou atmosférou. Stromy uvolňují do vzduchu přírodní látky zvané fytoncidy, které je chrání před bakteriemi, plísněmi nebo škůdci.

Výzkumy naznačují, že jejich vdechování může podporovat naši imunitu, přispívat ke snižování krevního tlaku a pomáhat organismu lépe zvládat dlouhodobý stres. Jinými slovy – les není léčivý jen obrazně. Na naše tělo působí i zcela fyzicky.

Příroda nás vyzývá znovu si všímat

V běžném dni naše pozornost neustále přeskakuje. Oznámení v telefonu, reklamy, obrazovky, povinnosti. Mozek je nucen filtrovat obrovské množství podnětů a po čase se jednoduše unaví.

V lese je všechno jinak.

Nikdo po nás nic nechce. Místo blikajících obrazovek sledujeme hřejivé světlo tančící mezi listy. Místo hluku dopravy posloucháme vítr v korunách stromů. Místo spěchu začneme vnímat rytmus vlastního dechu.

Proč nestačí jen projít lesem?

Každý čas strávený v přírodě má svou hodnotu. I krátká procházka mezi stromy dokáže zlepšit náladu a pomoci nám na chvíli vypnout od každodenního shonu. Často ale les míjíme stejně rychle, jako míjíme vlastní život.

Jdeme známou cestou, přemýšlíme nad tím, co nás čeká zítra, v hlavě si vedeme rozhovory, které se nikdy nestaly, a než si to uvědomíme, jsme zpátky u auta. Les jsme prošli, ale vlastně jsme se s ním nikdy nesetkali.

Lesní terapie nabízí jiný způsob bytí.

Nevede nás k tomu, abychom ušli co nejvíce kilometrů. Naopak nás zve ke zpomalení. K tomu, abychom si všimli vůně pryskyřice na rozpálené borovici, jemného mechu pod nohama nebo toho, jak se světlo během několika minut promění, když slunce proklouzne za další korunu stromu.

Právě ve chvíli, kdy přestaneme spěchat, se začne dít něco zvláštního. To, co jsme předtím hledali ve své hlavě, k nám často přichází samo. Jemně a přirozeně. Jako tiché uvědomění, které se objeví mezi šuměním listů.

Les jako prostor pro uzdravení duše

Jsou období, kdy nám život připadá příliš hlučný.

Hlava je plná starostí, tělo unavené a srdce nese víc, než bychom si přáli. Někdy procházíme náročnou životní změnou, jindy ztrátou blízkého člověka nebo zvířecího parťáka. A někdy ani neumíme pojmenovat, proč se necítíme dobře. Jen víme, že jsme ztratili něco důležitého – klid, lehkost nebo spojení sami se sebou.

Právě v takových chvílích může být les jedním z nejlaskavějších míst, kam se vydat. Nebudu lhát. Les rozhodně nevyřeší naše starosti. Ani jednoduše neodnese naší bolest pryč. Ale na rozdíl od okolního světa po nás nic nechce.

Nepotřebuje, abychom byli silní. Nepotřebuje, abychom se usmívali, něco dokazovali nebo měli na všechno odpověď. Můžeme se s ním setkat přesně takoví, jací právě jsme.

Les nikam nespěchá. A tím nás “nenápadně” učí, že ani my nemusíme.

Někdy se v lese rozpláčeme. Jindy se po dlouhé době zasmějeme. A někdy se nestane vůbec nic zvláštního. Jen odcházíme s pocitem, že se nám o něco lépe dýchá.

A to osobně vnímám jako jeden z největších darů lesa. Protože nám nepřináší hotová řešení. Ale nabízí nám prostor, ve kterém je můžeme začít nacházet sami.

Pozvání do lesa, kde není kam spěchat

Les tu byl dávno před námi a bude tu i dlouho po nás. Každý den tiše připomíná něco, na co v každodenním shonu snadno zapomínáme – že život nemusí být závod a že někdy stačí jen na chvíli zpomalit.

Pokud bys chtěl(a) zažít tento způsob vědomého setkání s přírodou na vlastní kůži, zvu tě na Setkání s moudrostí šumavského lesa. Během několika hodin společně zpomalíme, necháme stranou každodenní povinnosti a otevřeme prostor pro hlubší vnímání lesa i sebe samých.

A pokud tě kromě samotného lesa přitahují také dávná silová místa, menhiry a příběhy ukryté v šumavské krajině, můžeš navázat také na Setkání s energetickými místy Šumavy, během kterého společně navštěvujeme místa, která lidé po staletí vnímali jako výjimečná.

Obě setkání vycházejí ze stejné myšlenky – že příroda není jen kulisou našich životů. Je živým světem, jehož jsme součástí.

— Martina Matheo, Komunikátorka se zvířaty
Kategorie článku:

Další články z této kategorie:

Ilustrace mladé ženy objímající strom, symbol komunikace se stromy

Jak komunikovat se stromy?

Stromy nejsou jen obyčejné objekty v přírodě. Jsou to pradávní spojenci a mnozí z nich pamatují časy, kdy Země dýchala pomaleji a lidé ještě uměli naslouchat. Dnes ti chci připomenout, jak znovu otevřít tohle zapomenuté spojení. Protože když se na chvíli zastavíš… možná zjistíš, že strom o tobě ví víc, než tvůj nejlepší přítel.
Přečíst si více
Olejová malba ženy popíjející horký nápoj dívající se na šumavský les a mlhu v něm, vedle ní je spokojeně zachumlaný pejsek

Brána mezi světy je z mlhy a ticha

Když padá mlha, mám pocit, že se svět vrací do snu, ze kterého jsme kdysi procitli. Všechno se stane měkkým a pomalým, jako by sama Země zapomněla, že má mít tvar. Jdu cestou, kterou nevidím, a přesto ji cítím pod nohama. Vzduch voní mokrým listím a tichem. Mlha mě obklopuje a já v ní ztrácím myšlenky i směr. Zůstává jen dech, který je můj i její. V těch chvílích nejlépe chápu, že svět nepotřebuje být viděn, aby byl skutečný.
Přečíst si více
Ilustrace Jane Goodall v ikonickém objetí se šimpanzem

Jane Goodall: Odkaz o naději, která neumírá

Nedávno nás opustila Dr. Jane Goodall – žena, která zasvětila život ochraně planety. Její klidná síla, hluboký soucit a neochvějná víra v dobro zanechaly ve světě stopu, kterou nezastře žádný čas. Jane věřila, že i kdybychom byli poslední lidé na Zemi, stojí za to dál něco dělat. Tento článek je malým tributem jejímu životu, připomínkou, že skutečná změna začíná v každém, kdo se rozhodne neztratit víru.
Přečíst si více
Ilustrace: Starý dub jako symbol síly, zakořenění a moudrosti přírody

Moudrost stromů: Co se od nich můžeme naučit

Stromy nejsou jen kulisou našeho života, ale velmi moudří učitelé. Učí nás zakořenit se, stát pevně ve své síle a přitom se dotýkat nebe. Připomínají nám, že dávání a přijímání je jeden proud a že pravá moudrost se rodí v tichu a rovnováze. Tento článek je pozvánkou k tomu, abychom se na chvíli zastavili, podívali se na stromy jinýma očima – a dovolili jim nás alespoň na chvíli vést.
Přečíst si více