Dotek neznámého: Co lidé vyprávějí o zkušenostech blízké smrti

O smrti máme spoustu představ. Většinu jsme ale odněkud převzali; a některé si raději ani nepřipouštíme. Pak ale někdo začne vyprávět... a v tom, co jsme dosud považovali za samozřejmé, se objeví trhlina. Právě do ní se dnes chci podívat.
Zkušenosti blízké smrti (NDE), osobní příběhy a otázky vědomí i duše. Dnes se spolu podíváme na to, jak může dotek neznámého proměnit pohled na život a smrt.

Jaké je ocitnout se na hranici života a smrti a vrátit se se vzpomínkou na něco, pro co jen těžko hledáte slova? Někteří lidé popisují hluboký klid a hlubokou lásku, jasný pocit opuštění těla a dívání se na vše z výšky nebo přítomnost bytostí, vedle kterých se cítili naprosto přijati. Jiní si přinášejí zkušenost ještě mnohem složitější. Těmto prožitkům říkáme zkušenosti blízké smrti, zkráceně NDE z anglického near-death experiences.

Na jejich vyprávění mě zaujalo také to, co přichází potom. Člověk se vrátí ke svému “starému” životu, ale ten se navždy promění. Co dříve stávalo za pozornost, ustoupí někam do pozadí. A pak často i zcela “obyčejná” blízkost někoho milovaného najednou znamená víc, než dokáže vysvětlit. Děje se něco velmi podobného, jako když člověk přichází o milovanou blízkou bytost, a přece je to zcela jiné. 

Ve své práci se silně potýkám s otázkami okolo smrti, duše a spojení, které podle (nejen) mé zkušenosti přetrvávají i po odchodu těla. Proto chci dát prostor také těmto příběhům, které nám mohou o tom tajemném světě za závojem smrti mnohé říct. Pojďme se na chvíli přiblížit tomu, co lidé vyprávějí o doteku neznámého a co si z něj přinášejí zpátky.

‍

Když tělo zůstává klinicky mrtvé a prožitek přesto pokračuje

Jedním z velmi často popisovaných prožitků je pocit oddělení od vlastního těla. Člověk má dojem, že se jeho místo pozorování přesunulo: své tělo vnímá zvenčí, někdy jako součást scény pod sebou. Ve vyprávění tak vzniká zvláštní rozdíl mezi tělem, které potřebuje pomoc, a vlastním „já“, které situaci dál prožívá. Jde o popis toho, jak daný okamžik člověk vnímal.

Měnit se může také prožívání času a prostoru. Události nemusejí následovat jedna za druhou tak, jak jsme zvyklí. Někteří lidé popisují dojem, že se mnoho věcí odehrálo současně, nebo že čas přestal mít význam. Pocit pohybu tunelem či temnotou směrem ke světlu je jednou z podob této zkušenosti; jiní vyprávějí rovnou o vstupu do neznámého prostředí.

Světlo v těchto příbězích někdy získává až osobní význam. Účastníci ho popisují jako laskavou přítomnost, která je zná a před kterou nemusejí nic vysvětlovat. Objevují se také vyprávění o setkání se zesnulými blízkými nebo jinými bytostmi. Komunikaci lidé často líčí jako okamžité porozumění, bez nahlas vyslovených vět.

Dalším častým motivem je ohlédnutí za vlastním životem. Vzpomínky mohou působit mimořádně živě a být spojené s intenzivními emocemi. Některé výpovědi zdůrazňují také dopad vlastního jednání na druhé: drobné setkání, dávno zapomenutou laskavost nebo chvíli, kdy někomu ublížili.

A pak přichází ten moment hranice nebo návrat. Někdo popisuje rozhodnutí vrátit se kvůli blízkým, jiný sdělení, že ještě není jeho čas, další náhlé probuzení v těle. Tyto motivy se různě prolínají; žádná jednotná cesta v tomto případě sdílení neexistuje. 

Důležité je také si říct, že vedle zkušeností naplněných přijetím a láskou se objevují také prožitky prázdnoty, strachu či osamění. Některé prožitky jsou také děsivé nebo matoucí. I taková vyprávění k NDE patří a zaslouží si stejně citlivé naslouchání. Člověk se už tak může obtížně svěřovat i s hluboce příjemnou zkušeností, zvlášť když má strach, jak ji jeho okolí přijme.

‍

Příklad Davida Ditchfielda: zkušenost, která dostala barvy a hudbu

V roce 2006 se Davidu Ditchfieldovi zachytil kabát ve dveřích vlaku. Rozjíždějící se souprava ho stáhla pod sebe a vážně ho zranila. V nemocnici pak podle svého vyprávění prožil něco, co jeho život nasměrovalo úplně jinam.

Popisuje, že bolest ustoupila a ocitl se v prostoru naplněném klidem. Vnímal přítomnost bytostí, které chápal jako laskavé a pomáhající, a intenzivní světlo spojené s pocitem lásky. Tuto zkušenost dodnes považuje za zásadní okamžik svého života.

Po návratu hledal způsob, jak zachytit něco, na co mu slova nestačila. Začal malovat obrazy inspirované tím, co prožil, a později také skládat orchestrální hudbu, přestože neměl formální hudební vzdělání. Své vyprávění zpracoval v knize Shine On. Na jeho webu si dnes můžete prohlédnout obrazy i poznat jeho hudební tvorbu.

Prozkoumat Davidův příběh a tvorbu →

‍

Stovky lidí, stovky jedinečných příběhů

O zkušenostech blízké smrti vyprávějí stovky lidí z různých prostředí. Jejich svědectví shromažďují například organizace IANDS a NDERF. Vedle známých autorů tu najdeme lidi, jejichž jména jsme nikdy neslyšeli, ale pro které se tato zkušenost stala zásadním předělem života.

Anita Moorjani popisuje NDE během kómatu při závažném onemocnění v roce 2006. Ve svém vyprávění zdůrazňuje hluboké přijetí, uvědomění vlastní hodnoty a proměnu vztahu ke strachu. Svůj příběh přiblížila v knize Dying to Be Me.

Nancy Rynes vypráví o zkušenostech spojených s vážnou cyklistickou nehodou a následnou operací. V knize Awakenings from the Light se věnuje především tomu, jak prožité přijetí a propojení promítnout do každodenních vztahů a života.

Howard Storm přináší také temnější podobu NDE. Popisuje nejprve děsivý prožitek, který podle jeho vyprávění přešel v setkání s láskou a pomocí. Zkušenost interpretuje v křesťanském rámci a její dopad na svůj život zachytil v knize My Descent into Death.

Každý z těchto lidí má vlastní jazyk, minulost i způsob, jak prožitému porozumět. Právě ta rozmanitost mi přijde zajímavá a důležitá. Vedle opakujících se motivů zůstávají velmi osobní podrobnosti a za nimi vždy člověk, který se snaží ve svém dalším životě najít místo pro takto mimořádnou zkušenost.

‍

Návrat do života: když stejné věci získají jinou váhu

Člověk se vrátí domů. Čekají ho známe zprávy v telefonu, účty, práce a vztahy se vším, co tak dobře znal. Jenže po zkušenosti s NDE už není možné navázat přesně tam, kde předtím skončil.

Někteří lidé po NDE vyprávějí o menším či žádném strachu ze smrti, mnohem větší blízkosti k druhým nebo radikální změně toho, co považují za důležité. Úspěch, uznání či majetek mohou ustoupit zcela do pozadí. 

Víc prostoru dostává společný čas, laskavost nebo potřeba žít v souladu se sebou. Výzkum těchto zkušeností zachycuje i změny postojů přetrvávající po mnoha letech.

Taková proměna ale nemusí být jednoduchá. Jak vysvětlíte partnerovi, že se na svůj život najednou ze dne na den díváte radikálně jinak? Komu se svěřit s prožitkem, pro který ani nejde nalézt ta správná slova? I krásná zkušenost může přinést osamělost, když pro ni v okolí chybí pochopení. Začlenit ji do běžného života někdy vyžaduje dlouhý čas a podporu. A i tady opět vidím silnou paralelu v tom, že hodně podobné věci prožívají lidé, kteří přišli o svou milovanou bytost.

‍

Duše, vztahy a zvířata: kde se mě tyto příběhy dotýkají

Při čtení vyprávění o NDE se přirozeně vracím ke své práci se zvířaty a jejich dušemi. Blízké je mi především popisované dorozumění beze slov: pocit, že něco pochopíme přímo, ještě než pro to najdeme větu. Ve vlastní praxi také vnímám obrazy, pocity a drobné osobní souvislosti, které teprve následně převádím do lidského jazyka a naprosto rozumím tomu, jak je to v některých případech nesmírně obtížné.

Také já se při svých spojeních často setkávám s motivem silného, jasného světla a s pocity lásky tak intenzivními, že je moje tělo někdy až obtížně přijímá. Vídám zářivé bytosti, které bych přirovnala k andělským, i když si zatím nejsem jistá, jak je pojmenovat. 

Tu a tam se mi v tomto vnímání objeví také podoba zemřelého zvířete nebo člověka, kterou prožívám jako setkání s jeho duší. Někdy přichází s natolik konkrétními detaily, že mi je lidé následně potvrdí. I proto mě motivy světla, lásky a přítomnosti v příbězích NDE osobně oslovují, nacházím v jejich popisech něco důvěrně blízkého.

Moje důvěra v pokračující spojení má kořeny v osobní zkušenosti. Patří k ní i moje spojení s mým zesnulým kocourkem Theem a komunikace, při kterých lidé ve sděleních rozpoznávají své zvíře: jeho povahu, oblíbený zvyk nebo maličkost ze společného života. Právě tyto okamžiky pro mě mají hlubokou váhu.

Lidská vyprávění o NDE mi nemohou přesně říct, co při umírání prožívá zvíře. Přesto ve mně otevírají hlubokou zvědavost a prohlubují zájem o to, jak spolu souvisejí vědomí, tělo a vztah k životu.

‍

Co si můžeme z NDE zkušeností odnést už teď

Na příbězích zkušeností blízké smrti mě oslovuje, jak často obracejí pozornost zpátky k životu. K tomu, koho máme rádi, čemu věnujeme své dny a co stále odkládáme na příhodnější chvíli.

Nemusíme sami projít NDE, abychom si tyhle otázky položili. Komu chci říct něco důležitého? Na co si přeji udělat čas? A kdy jsem naposledy byla opravdu přítomná s někým, koho miluji — včetně toho chlupatého společníka, který právě čeká u dveří?

Já si z těchto vyprávění odnáším chuť dál poznávat dění za opnou a zároveň ještě o to víc vnímat život, který se odehrává přímo přede mnou. 

A jestli i ve vás tento článek probudil zvědavost, můžete pokračovat osobními příběhy na stránkách IANDS, vyprávěním Anity Moorjani nebo tvorbou Davida Ditchfielda. Každý vám nabídne jiný pohled na dotek neznámého a na život, který po něm následuje.

— Martina Matheo, Komunikátorka se zvířaty a přírodou
Kategorie článku:

Další články z této kategorie:

Akvarelová ilustrace ženy kráčející se světelnými siluetami kočky a psa k historické anglické univerzitě, symbolizující studium mediumnity.

Historie mediumnity, příběhy médií a jak se tato praxe rozvíjí

Jak vlastně vypadá škola mediumnity? Co se tam učí, kdo vás vede a podle čeho poznáte, že se zlepšujete? V posledním dílu série se vydáme od příběhů známých médií do dnešních učeben a nahlédneme i do mojí vlastní cesty s Annou Karinou León Girón. Přidám také pár studijních snů, protože jakmile se této praxi otevřete, seznam míst, kam se chcete podívat, podezřele rychle roste.
Přečíst si více
Akvarelová ilustrace Martiny Matheo u stolu s poznámkami a lupou, vedle světelné siluety kočky a kresby mozku, k tématu výzkumu mediumnity.

Mediumnita a věda: Co (zatím) víme o komunikaci se zemřelými?

Věda mě vždycky bavila. Ráda věcem přicházím na kloub a u mediumnity mám otázek opravdu dost — i po letech vlastní praxe. Pustila jsem se proto do čtení výzkumů, abych zjistila, co už se podařilo ověřit, co nevyšlo a kde zatím tápeme. Některé výsledky stojí za pozornost, ale pravda je, že co se přesně při těchto zkušenostech děje, zatím vědecky spolehlivě vysvětlit neumíme. V tomhle naše poznání pořád pokulhává. A právě proto mi dává smysl dál se ptát...
Přečíst si více
The Telepathy Tapes: příběhy, které otevírají svět za hranicemi slov

The Telepathy Tapes: příběhy, které otevírají svět za hranicemi slov

Pustíte si jeden díl. Jen tak, ze zvědavosti. A najednou máte chuť zaklepat na rameno někomu, s kým to můžete probrat. The Telepathy Tapes otevírá témata, která mě osobně naprosto fascinují, a pokud vás stejně jako mě přitahují jemnohmotné světy, tenhle projekt by vám rozhodně neměl uniknout.
Přečíst si více
Žena při komunikaci s médiem u dřevěného stolu, obklopené jemnými světelnými postavami zesnulých a duší kočky.

Tváře světové mediumnity: Když mají sdělení konkrétní podobu

Jedna sloužila v námořnictvu, další učila angličtinu a jiný stříhal vlasy. Dnes jejich jména znají lidé po celém světě díky mediumnitě. Čím si získali takovou pozornost a důvěru? Pojďme poznat osobnosti, jejichž práce otevírá dveře k otázkám života, smrti a spojení, které podle jejich (ale i mojí) zkušeností pokračuje dál.
Přečíst si více