Možná jsi ji už cítil(a). V nádechu, v doteku, v tichém „něco mezi nebem a zemí“. Dnes jsem tady, abych ti řekla, že léčivá energie není výsada pro pár vybraných jedinců, ale přirozený proud, který můžeš znovu objevit i ty. V tomhle článku ti povím, co to vlastně je, jak ji vnímám já – a proč věřím, že k ní máš přístup i bez zasvěcení, bez rituálu, bez svolení kohokoliv zvenčí.
Některé věci se neučíme, prostě si na ně vzpomínáme. Jako když poprvé přiložíš ruku na místo, které bolí – všímáš si, že třeba když tě bolí břicho, máš tendence si tam pokládat ruce? Přirozeně. Nebo když obejmeš psa, který se bojí, a cítíš, jak mu klesnou ramena a zklidní se mu dech, srdce. Jako by mezi vámi něco proudilo, i když slova zůstala nevyřčená.
Tahle síla, tahle přítomnost, kterou často neumíme pojmenovat – to je léčivá energie. A není to žádná ezoterická kouzelná formule. Je to přirozený proud života, který v sobě nese každý z nás. Není potřeba se jí učit „od nuly“. Stačí si vzít zpátky schopnost cítit.
Možná už jsi ji někdy zažil(a). Možná ti v dlaních zamravenčilo, když jsi hladil(a) nemocné zvíře. Možná ses přistihl(a), že ti při modlitbě nebo tichu běží tělem vlna tepla, klidu, světla. A možná si teď říkáš: Co to vlastně je? Jak to funguje? A můžu s tím doopravdy něco dělat?
Ano. A ano. A rozhodně ano.
V tomhle článku ti povím, jak léčivou energii vnímám já, co to vlastně je (a co to není), a proč věřím, že k ní máme přístup všichni. Bez výjimky.
Kdybych měla léčivou energii popsat jedním slovem, řekla bych „harmonie“. Je to jako návrat k tomu, co je přirozené - k rovnováze. K dechu. K přirozenému řádu, kde se tělo automaticky léčí, když mu v tom nic nebrání. Není to něco, co přichází zvenčí – spíš něco, co se v nás znovu rozpohybuje.
Léčivá energie není „něco extra“. Je to přirozený proud života, který všechno živé drží pohromadě, propojuje a obnovuje. Když si rozřízneš prst, tělo ví, jak ho zacelit. Když pes onemocní, často si intuitivně lehne na místo, kde načerpá klid. Tenhle tichý, moudrý pohyb – to je ona. Energie, která léčí, když ji nerušíme.
Ale pod všemi těmi názvy je jedna a ta samá podstata. Tichá, inteligentní energie, která nespěchá, netlačí, ale navrací věci zpět do souladu. A není určená jen „léčitelům“. Je pro každého. Dotek, pohled, dech, záměr – to všechno jsou cesty, jak ji rozproudit. Nejsou nutné žádné složité techniky. Jen důvěra, že ji v sobě máš.
Ano i ty.
Každý ji cítí trochu jinak. A to je v pořádku. Někdo mluví o teple v dlaních, jiný o mravenčení, třetí prostě „jen ví“. U mě to není vždycky stejné. Někdy přichází jako vlna klidu, co se rozlije od hrudníku do konečků prstů. Jindy je to, jako by se za mnou otevřel velký tichý prostor – prázdný, ale plný přítomnosti.
Když jsem s někým, kdo potřebuje pomoc (ať už osobně nebo na dálku) – člověk, zvíře, strom – něco ve mně se ztiší. Jako bych přestala být „já“ a stala se jen kanálem. Netlačím, neřeším, jen nechávám proudit. Ne skrz sílu, ale skrz důvěru.
Občas ji cítím přes dlaně, občas přes dech. Někdy se objeví obraz, někdy jen pocit, že teď je dobře. A nejkrásnější na tom je… že to není „moje“. Že je to dar, který proudí skrz všechny, kdo mu otevřou dveře.
A víš, co mě to naučilo?
Nečekat, až budu „dost dobrá“ nebo „dost učená“.
Ale prostě být – a cítit.
Léčivá energie není výsada. Není potřeba na ni čekat, až „vyrosteš duchovně“, až absolvuješ kurz, až budeš mít doma tibetskou mísu a deset certifikátů. Protože ji už máš.
Když se podíváš na malé dítě, které obejme kamaráda, protože spadl…
Když kočka zalehne člověka na břiše, kde ho bolí…
Když pes položí hlavu na tvoje srdce přesně ve chvíli, kdy se ti chce brečet…
To všechno je léčivá energie v praxi – beze slov, bez naučených technik, ale s naprostou přesností. Problém je, že my dospělí jsme se ji odnaučili slyšet. Pochybnosti, logika, strach, že si „vymýšlíme“. Uvěřili jsme, že něco tak jemného nemůže být skutečné.
Ale příroda to nikdy nezapomněla. Ani zvířata. Ani stromy. A někde v nás to taky pořád žije. Jen to čeká na pozvání zpátky. Léčivá energie je jako starý jazyk. Neztratila se – jen ztichla, protože jsme přestali naslouchat. Ale stačí se zastavit, ztišit, přiložit ruku – a najednou ucítíš, že ten jazyk pořád znáš.
Protože jím mluví tvé srdce.
Přijde mi, že jsme si zvykli myslet, že léčit může jen někdo, kdo je „výš“ než my. Přiznávám, že i já jsem si to myslela. Že musíš mít „dar“, být „otevřený kanál“, projít speciálním výcvikem, získat souhlas shora. Ale život sám žádné diplomy nerozdává. On prostě proudí. A když ho necháš, proudí i skrze tebe.
Léčivou energii může používat každý.
Někdy stačí položit ruku na vlastní hruď a říct si „jsem tady“. Jindy jen v duchu poslat světlo zvířeti, které tě právě potkalo pohledem. A někdy je to tak obyčejné, že si toho skoro nevšimneš – a přesto to pod povrchem mění všechno. Důležité není, jak to děláš. Důležité je, že to děláš srdcem.
Neexistuje správný způsob. Existuje jen ten tvůj. A když se jednou odvážíš to zkusit… často zjistíš, že jsi to dělal(a) celý život. Jen jsi to nevěděl(a).
Možná sis všiml(a), že někteří lidé s energií pracují víc „systémově“. Reiki, šamanské léčení, pránické techniky, práce se světlem, anděly, silovými zvířaty… Každý ten přístup je jako jiný most přes tu samou řeku.
Reiki je jedním z nejznámějších. Vychází z japonské tradice a pracuje s myšlenkou, že energie proudí skrze člověka, který je na ni „naladěn“ – pomocí tzv. zasvěcení. To může být silný, transformační moment – něco jako otevření brány, která už v tobě stejně byla, jen jsi ji možná zatím neotevřel(a).
Ale – a to je důležité – zasvěcení není podmínka.
Není to licence. Není to „souhlas k léčení“. Je to pomůcka pro mysl a tělo, která může otevřít důvěru a citlivost. Ale léčivá energie v tobě proudí už teď. Nepotřebuješ na ni razítka. Rozdíl mezi Reiki a přirozenou léčivou energií bych přirovnala k rozdílu mezi tančením podle choreografie a tančením v dešti.
Obojí je krásné. Jedno má formu, druhé je syrové. A obě cesty mohou vést hluboko. Důležité je si neříct: „Já nejsem zasvěcená, tak nemůžu.“
Ale spíš: „Já to cítím. A proto můžu.“
Všechno, co proudí z čistého srdce, léčí vždy obě strany. Když pracuješ s léčivou energií, měl(a) bys cítit víc lehkosti, klidu, propojení – ne tíhy, dramatu a obětí. A přesto se tohle v některých kruzích pořád děje. Říká se tomu „léčení“ – ale realita je spíš: hrajeme si na zachránce, přitom se v tom topíme.
Tady je pár red flags, na které si dej pozor – ať už u druhých, nebo i u sebe:
Možná tě teď trochu mrazí v dlaních. Možná cítíš teplo na hrudi. A možná v tobě právě doznívá tiché „Aha… tak já to fakt znám.“
Ano. Znáš.
Protože léčivá energie není nic nového – je to něco, co jsi vždycky měl(a). Jen jsi možná potřeboval(a) připomenout, že je v pořádku ji používat. Bez toho aniž by ti někdo nejdřív požehnal...
Prostě jen tak. Z lásky. Z přítomnosti. Ze srdce.
Ať už ji vnímáš přes ruce, dech, pohled, ticho…
Ať už ji posíláš sobě, zvířeti, světu…
Pamatuj: když proudí srdcem, proudí správně.
➡ Pokračuj ve čtení dalšího článku: Jak používat léčivou energii pro sebe
➡ Mrkni na článek: Jak používat léčivou energii pro zvířata nebo na Čakry u zvířat: Energetická centra a jejich význam v praxi a na Reiki pro zvířata
🔗 Pokud se po přečtení všech článků nebudeš cítit ještě dostatečně jistě na to pustit se do léčení sám/sama, můžeš se mi také ozvat skrze moje služby, kde energetické léčení nabízím jako službu pro naše milované zvířecí přátele.
