Na začátku října jsem vás pozvala k dušičkové výzvě. Chtěla jsem vytvořit něco, co potěší, přinese trochu úlevy a zároveň vám umožní nahlédnout za oponu mé práce. Jaké jsou zvířecí duše, když se s nimi znovu spojíme? Co nám chtějí říct? A jak moc jsou vlastně stále součástí našich životů?
Vznikla tak sbírka 23 dušičkových pohlazení. A když se dnes ohlížím za všemi těmi setkáními, znovu a znovu i po té vší době, co se komunikacím věnuji, mě překvapuje, kolik života, radosti, humoru a blízkosti se do nich vešlo.
Chtěla jsem udělat něco hezkého pro lidi, kterým jejich zvířecí parťáci chybějí. Dát jim možnost se na chvíli zastavit, znovu se spojit se svou zvířecí duší a třeba dostat odpověď na něco, co jim už dlouho leží na srdci.
Zároveň jsem vás chtěla vzít trochu za oponu toho, co dělám. O komunikaci se zvířecími dušemi se dá hodně vyprávět, ale přála jsem si, abyste mohli nahlédnout přímo do vzkazů. Do jejich konkrétnosti, osobitosti a někdy až odzbrojujícího způsobu, jakým se dotýkají života svého člověka.
Do výzvy se mohli zapojit lidé, které znám, i ti, se kterými jsem se do té doby vůbec neznala. Každý příběh byl jiný. Každé zvíře mělo svůj charakter, svůj vztah se svým člověkem a něco vlastního, co chtělo sdílet.
A tak postupně vzniklo 23 pohlazení.
Asi nejvíc mě zasáhlo, jak moc jsou zvířata podle toho, co při komunikacích vnímám, stále zapojená do života svých lidí.
Nešlo jen o vzpomínání na to, co spolu prožili. Ve vzkazech se objevovala přítomnost. Radost z toho, když se jejich člověk směje. Zájem o jeho současný život. Povzbuzování ve chvílích, kdy si nevěří. Připomínky společných zážitků, drobných rituálů a věcí, které pro ně měly význam.
Jedna duše připomíná, že vzpomínka je jako most, po kterém se tak ráda prohání. Jiná svého člověka ujišťuje, že se raduje spolu s ním. Další ho s typickou přímočarostí vybízí, aby si přestal všechno zbytečně komplikovat. A pak jsou tu vzkazy, které člověka jemně vedou k odpuštění, k důvěře v sebe sama nebo k tomu, aby se znovu podíval na svůj život s větší lehkostí.
Každé zvíře mluví jinak. Některé s humorem, jiné něžně, další přichází s pořádně hlubokým zamyšlením. A právě tahle pestrost mě na tom baví.
Ještě více než kdy dřív jsem si zvědomila, že vztah se zesnulým zvířetem pro nás nemusí být jen něčím, co patří do dávné minulosti. A že když se otevřeme možnosti, že naše spojení může pokračovat i po smrti, můžeme začít jinak vnímat také to, co se děje v našem životě právě teď.
Nechci vám říkat, co si z těchto vzkazů máte odnést. Ani vás přesvědčovat, co si o nich máte myslet. Raději vám je ukážu. Udělejte si vlastní obrázek.
V PDF najdete všech 23 pohlazení, která během výzvy vznikla. Každé patří konkrétnímu zvířeti a jeho člověku. Některá jsou plná radosti a legrace, jiná otevírají témata, která mohou být citlivá nebo bolavá. Najdete v nich lásku, vzpomínky, podporu, odpuštění i nečekané životní postřehy.
Možná vás některý vzkaz dojme. U jiného se usmějete. Některý vám třeba připomene vaše vlastní zvíře nebo něco, co jste spolu zažili. A možná vás překvapí, jak odlišně může každá duše ke svému člověku promlouvat.
Pro mě je to také možnost ukázat vám kousek své práce tak, jak ji běžně nevidíte. Ne jako popis toho, co komunikace se zvířecími dušemi znamená, ale jako soubor konkrétních setkání a slov, která jsem při nich zachytila. Nemusíte všemu rozumět ani si hned na všechno udělat názor. Stačí si udělat chvilku, otevřít PDF a číst.
A na závěr chci říct jedno velké děkuju. Všem vám, kteří jste se do výzvy zapojili, svěřili mi své příběhy a pustili mě na tak osobní místo ve svém životě. Moc si vážím vaší důvěry.
A stejně velké děkuju patří všem zvířecím duším, které se mnou během těchto setkání tak otevřeně rozmlouvaly. Za jejich vzkazy, upřímnost, humor, něhu i všechny ty chvíle, kdy mi znovu připomněly, že svět je mnohem větší, než jak ho běžně vnímáme. Děkuju, že toho mohu být součástí. A děkuju, že si to teď můžu prožít ještě jednou společně s vámi.
Děkuju i všem čtenářům, že k tomuto celému přistupujete s otevřenou myslí i srdce. Že si uděláte čas a nahlédnete se mnou za oponu. A budu moc ráda, pokud se tady neuvidíme naposledy. Na svých sociálních sítích sdílím další střípky ze světa zvířecích duší, přírody a všeho, co nám pomáhá dívat se na život trochu hlouběji.
A pokud se vám Dušičkové pohlazení líbilo, budu moc ráda, když se u něj potkáme zase příští rok, určitě si ho ráda zopakuji... ♥
